Prázdnota není temnota. Aneb jak začít tvořit.

Prázdnota není temnota. Aneb jak začít tvořit. 

Prázdnota není temnota. Prázdnota je jen prázdný ničím nevyplněný prostor. Prázdnota nás vybízí k akci. Naplnit nevyplněný prostor. Jenže někdy nevíme čím. Někdy to tak prostě je. Ve své podstatě víme, jak a co dělat, ale není síla, energie. Převládá nuda, nicnedělání, unášení od ničeho nikam. Obklopující temnota nás strhává dolů. Je těžké odolat, napřímit se a jít dál. Směrem k vyplnění té prázdnoty, té nudy, toho nic, toho ničeho. Kde vzít na to energii, motivaci. Jak začít? Bože, už tak moc chceme, ale nejde to. Nejde. Co s tím? Nic. A opětně je tady, ten pocit prázdnoty, nicoty, ničeho, holé nic. Jen holé bytí, jen holé žití v nekonečném sledu událostí všedního dne a vlivů všeho z vnějšku. Uzemňuje nás to, utápí, odebírá nám to energii, chuť cokoliv dělat a něčím se motivovat. Pak přijde malý záblesk, třeba procházka v lese, dobrý oběd, vtipné video, které mi pošle kamarád … na chvíli ten pocit prázdnoty zmizí. Je zaplněn. Je zaplněn něčím zvenčí. Ano, něco zvenčí nás na chvíli naplnilo a my to necítíme, necítíme to prázdno, tu nudu, to nic. Ale je to řešením? Čekat na vnější zásah, který nás na chvíli něčím naplní, na chvíli zabaví, zaplní tu naši prázdnotu, nicotu? Na chvíli je to fajn. Ale co ten čas mezi tím? Mezi tímto naplněním zvenčí. Musíme začít naplňovat svou prázdnotu sami sebou. Nebýt závislý na naplnění něčím mimo nás. Čekat, doufat, čekat, doufat. Nejsme bezmocní, nejsme. Jsme tvůrčími bytostmi, tak proč nám to nejde. Proč? Proč to neumíme, proč nevíme, jak na to, co s tím, když je to vlastně tak jednoduché a lehce se to říká. Ano, není to tak jednoduché, není jednoduché být svobodným tvůrcem naplňování své prázdnoty. Tomuto procesu naplňování naší prázdnoty se říká proces tvoření. Tvořivost. Aby mohl člověk začít tvořit, potřebuje se nejprve zbavit své mylné představy o tom, že naplnění mé prázdnoty přichází zvenčí a uvědomit si, že naplnit svou prázdnotu mohu jen já sám. Nikdo jiný a nic jiného to za mne neudělá. Jenže … Nejprve je důležité se osvobodit vědomě od závislosti na představě, že něco zvenčí mne naplní, ukojí mou prázdnotu, zažene mé vnitřní nic. Dále si musí člověk uvědomit, že pokud bude setrvávat ve svém otrockém myšlení, tak nezmůže nic. Nic. Takový člověk je unášen ostatním davem, ostatními lidmi, situacemi a rozhodováním jiných pánů. Je závislý na řízení vyšších autorit. Je závislý, neboť mu to dává zažívat pocit, že něco dělá a když něco dělá, tak nezažívá tu prázdnotu, tu nudu, to nic, které je tak velmi nepříjemné. Člověka to  činí tupým, k ničemu, prázdným a to člověk nechce zažívat. Tak raději poslouchám jiné autority, které mi říkají, co mám či nemám dělat. Možná se na to i zlobím, ale když se zlobím, tak nezažívám to nic, tu prázdnotu, tu nudu. Ve své podstatě se se mnou něco děje, jsem v pohybu, nenudím se. Proč? Protože mám co řešit. Třeba tu nazlobenost. Ale vlastně mi nedochází, že jediné, co tady a teď prožívám je ta má nazlobenost třeba na příkazy vyšších autorit, které mi často nedávají smysl. Vím, že jsou hloupé, nelogické, ale … Ale nezažívám prázdnotu, nudu, nic. A tak jsme stále v začarovaném kruhu, v pasti. Vytváříme si ji sami svou vlastní nesvobodou, svým otročením a strachem, poslouchání jiných autorit, jiných příkazů a zákazů, jiných názorů a mouder. Úplně opomíjíme to své. Své vlastní pocity, své vlastní názory, své postoje, své logické myšlení. Otročíme. A nebo ještě hůře, zotročujeme my sami ty ostatní, abychom se cítili silnými, svobodnými, soběstačnými. Nic z tohoto není správné řešení pro zbavení se naší prázdnoty, nudy, nicoty. Toto vše je jen ukazatelem naší vlastní nesvobody, sebestřednosti, sobectví, nesebelásky. Jak z toho ven? Zůstaňte ve své prázdnotě, ve své nicotě, ve své nudě. Pozorujte sami sebe a buďte k sobě upřímní. Ptejte se sami sebe, proč nedokáži mít svůj vlastní názor, proč mám strach někomu říct, že s ním třeba nesouhlasím, proč mám strach se postavit za sebe samého, proč se bojím jít tvořit svůj život snů, proč si myslím, že na to nemám právo, proč si myslím, že zrovna já nemůžu být nikdy úspěšný, že nemám právo a nemůžu jít za svými sny … a mám vůbec nějaké sny, cíle, vize???? Tak vidíte, je zde neskutečně mnoho témat, které dokáží vyplnit naši prázdnotu, nicotu, nudu. Když bychom začali postupně řešit všechna tato témata svých vlastních obav a strachů, tak vám garantuji, že o zábavu máte postaráno na mnoho let dopředu. A když se vám podaří pochopit všechny tyto otázky, tak najednou, možná jednoho krásného dne,  se budete cítit svobodní a tento vnitřní stav svobody vás povede, možná do další prázdnoty, budete vyprázdnění, jako prázdná nádoba a opět ucítíte to staré známé – prázdnotu, nicotu, nudu. A to je ten nejlepší výchozí bod, který vás sám povede do tvoření. Začít tvořit. A proto zde píši tento článek, abych necítila prázdnotu, nicotu, nic. Tvořím. A mé tvoření s vámi sdílím a mé tvoření vás možná i obohatí. A to je ten nejvyšší cíl. Tvořit cokoliv, co baví mne, sdílet skrze tvoření sebe samou s ostatními. To je radost, naplnění. Nedělám to pro slávu nebo pro peníze. Dělám to jen pro to, že to vychází ze mne, z mé vnitřní potřebnosti se naplnit, naplnit sama sebe sebou samou, tvořením toho, co a kdo jsem já a sdílím to. 

S láskou Táňa Ametová